Ztratné u velkoobchodu

Datum: 27.12.2005

Dotaz:

Provozujeme velkoobchod s drogistickým zbožím. Jak naložit z hlediska daně z příjmů s rozdíly zjištěnými při inventurách.

Odpověď:

Inventarizační rozdíly je možno rozdělit na manko a přebytek.

Za přebytek se považuje inventarizační rozdíl, kdy skutečný stav je vyšší než stav v účetnictví a rozdíl mezi těmito stavy nelze prokázat.

Mankem se rozumí inventarizační rozdíl, kdy skutečný stav je nižší než účetní a rozdíl mezi těmito stavy nelze prokázat.

Manka a přebytky nelze vzájemně kompenzovat s výjimkou uvedenou v § 58 odst. 1 písm. c) vyhlášky 500/2002 Sb.
Dle tohoto ustanovení lze manka a přebytky zásob lze vzájemně vyrovnávat pouze tehdy, jedná-li se o manka a přebytky zásob, které vznikly ve stejném inventarizačním období prokazatelně neúmyslnou záměnou jednotlivých druhů, u kterých je tato záměna možná vzhledem k charakteru druhů zásob, například v důsledku podobného balení zásob.

Převyšuje-li po tomto vyrovnání částka mank částku přebytků, je třeba rozdíl posuzovat jako výsledné manko.
Převyšuje-li částka přebytků částku mank, posuzuje se rozdíl jako výsledný přebytek.

Přebytky zásob jsou vždy z pohledu zákona o daních z příjmů daňovým výnosem.

Zatímco manko není daňovým nákladem dle § 25 odstavec 1 písmeno n) zákona o daních z příjmů. Přičemž dle ustavení § 25 odstavec 2 ZDP se za manka se nepovažují:
• technologické a technické úbytky
• úbytky vyplývající z přirozených vlastností zásob vznikající např. rozprachem, sesycháním v rámci technologických úbytků ve výrobním, zásobovacím a odbytovém procesu (přirozené úbytky zásob materiálu, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a hotových výrobků),
• ztratné v maloobchodním prodeji
• nezaviněné úhyny zvířat, která nejsou pro účely zákona hmotným majetkem
a to vše do výše ekonomicky zdůvodněné normy přirozených úbytků a ztratného stanovené poplatníkem přičemž správce daně může posoudit, zda výše stanovené normy odpovídá charakteru činnosti poplatníka a obvyklé výši norem jiných poplatníků se shodnou nebo obdobnou činností a o zjištěný rozdíl upravit základ daně.

Ztratné ve velkoobchodním prodeji není uvedeno mezi zákonnými výjimkami. Z tohoto důvodu také není daňovým nákladem. Pokud by však manko způsobil provozovatel skladu a škodu uznal a uhradil, bylo by manko daňovým nákladem dle ustanovení § 24 odstavec 2 písmeno zc) do výše přijaté náhrady.