Rezervy na opravu a inflace

Datum: 16.01.2004

Dotaz:

Při kontrole daně z příjmů za rok 2002 finanční úřad napadl v naší firmě tvorbu rezerv na opravy majetku. Při tvorbě těchto rezerv jsme postupovali tak, že cenovou kalkulaci od dodavatelské firmy jsme povýšili předpokládaným koeficientem inflace za jednotlivé roky, které od cenové kalkulace do vlastní realizace opravy proběhnou. Zahrnutí inflace do předpokládané ceny opravy finanční úřad napadá a však my si dovolujeme tvrdit, že zde jsme postupovali v souladu se zákonem, což si dokládáme rozhodnutím KS v Ústí nad Labem vydaným dne 15. března 2000, kdy soud dospěl k názoru, že zahrnutí inflace do rozpočtu a tím i do rezervy na opravy není nezákonné. Z uvedených důvodů se tedy domníváme, že i my jsme nepostupovali nezákonně a tedy povýšení rozpočtované ceny od stavebních dodavatelů o předpokládanou výši inflace vyjadřovalo reálnou výši ceny opravy v plánovaném roce jejího uskutečnění. K přehodnocení námi uvažovaného koeficientu inflace (4%) na koeficient skutečně dosažený v létech 2000 a 2001 jsme vzhledem k malé odchylce od skutečnosti nepovažovali za nutné. Je toto naše tvrzení správné či má zde pravdu finanční orgán?

Odpověď:

§ 7 odst. 4 zákona č. 593/1992 Sb. o rezervách pro zjištění základu daně
§ 7 odst. 5 zákona č. 593/1992 Sb. o rezervách pro zjištění základu daně
§ 7 odst. 6 zákona č. 593/1992 Sb. o rezervách pro zjištění základu daně (dále jen zákon o rezervách)

§ 24 zákona č.563/1991 Sb., o účetnictví
§ 24 odstavec 2 písmeno i) zákona č.586/1992 Sb., o daních z příjmu
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 16 Ca 217/99-15 ze dne 15.3.2000

Při určení výše rezervy na opravy hmotného majetku je nutno postupovat dle ustanovení § 7 odstavec 4 zákona č. 593/1992 o rezervách.
Zde je uvedeno, že výše rezervy se stanoví podle jednotlivého hmotného majetku určeného k opravě a charakteru této opravy. Výše rezervy ve zdaňovacím období je rovna podílu rozpočtu nákladů na opravu a počtu zdaňovacích období, která uplynou od zahájení tvorby rezervy do předpokládaného termínu zahájení opravy.
Dle mého názoru je správné zahrnout do rozpočtu oprav prováděných za určitý počet let i procento inflace, nebo» výše vytvořené rezervy musí pokrýt náklady na plánovanou opravu.

Ke stejnému závěru dochází i Krajský soud v Ústí nad Labem, v rozsudku č.j. 16 Ca 217/99-15 uvádí:
Rezerva na opravu hmotného majetku je pojmově částka určená ke krytí nákladů této opravy budoucnosti. Není tedy nelogické považovat za prokazatelnou výši rezervy částku, která bude potřebná v době, kdy bude oprava realizována. Za situace, kdy je inflační růst cen běžným a prokazatelným ekonomickým jevem není tento výklad v rozporu se zněním §3 zákona o rezervách. Přitom u něho uvedený odkaz na zákon o účetnictví se týká pouze inventarizací. Inventarizace by mohla být podkladem pro změnu rezervy. Odkaz ovšem nelze vykládat tak, že rezerva musí být vytvořena podle pravidel oceňování stanovených v § 24 zákona o účetnictví tedy v cenách daného účetního období. Znění § 7 odst. 4 zákona o rezervách tomuto výkladu nasvědčuje, když stanoví že výše rezerv na opravu hmotného majetku se stanoví na základě rozpočtu nákladů na jeho opravu. Rozpočet nákladů na opravu je určením částky, která bude na opravu nezbytná - tedy logicky určení částky, kterou bude třeba ve skutečnosti k danému účelu vynaložit. Na tom nic nemění ani ustanovení § 7 odst. 5 zákona o rezervách umožňující změnu výše rezervy při změně předpokládaných skutečností. Tedy nejen např. rozsahu opravovaného majetku, ale i například jiný než předpokládaný skutečný inflační vývoj. Toto ustanovení slouží k úpravě rezervy při jakékoliv změně odrážející se ve výši předpokládané rezervy.
Rezerva vytvořená včetně inflačního navýšení je tak dle názoru Krajského soudu v Ústní nad Labem výdajem ve smyslu § 24 odstavec 2 písmeno i) zákona o daních z příjmů.

K otázce ohledně přehodnocení výše rezerv dle uvažovaného a skutečného inflačního koeficientu je třeba se řídit ustanovením §6 zákona o rezervách. Zde je stanoveno, že pokud poplatník zjistí skutečnost odůvodňující změnu výše rezervy, musí provést úpravu její výše počínaje zdaňovacím obdobím, v němž tuto skutečnost zjistí.
Proto pokud je v rozpočtu oprav již zahrnuta předpokládaná inflace, má poplatník povinnost v rámci inventarizace porovnávat předpokládaný inflační koeficient s reálným a provádět případnou korekci.