Pohledávky při ukončení činnosti

Datum: 08.04.2005

Dotaz:

Ze zdr. důvodů chci ukončit podnikání jako fyzická osoba, v účetnictví zůstávají 2 pohledávky ze zeleniny na 45 000,- z r.1997, u fyzické osoby bez majetku (probíhá dovolání) a 165 000,- u s. r. o. z r. 1998, u s. r. o., bez činnosti (nyní u EU soudu).
Založili jsme s. r. o. v domnění, že pohledávky tam převedeme, ale náklady soudu byly vysoké a znovu platit daň. soc. atd. při prodeji, když podnikání za 2004 vykazuje ztrátu 31 000,-. ®ádám, jakým způsobem za kolik mohu odprodat pohledávky, (soud směřuje proti pochybení při exekuci) nebo převézt na s. r. o.,včetně úkonů, které máme učinit, a tím ukončit podnikání před vážnou operací a nezadlužit se.

Odpověď:

Pro správnou odpověď daného dotazu je nutné znát, zda poplatník daně - fyzická osoba, vede účetnictví (dříve podvojné účetnictví) nebo daňovou evidenci.
V dotazu je uvedeno, že v účetnictví jsou evidovány dvě pohledávky.
První ve výši 45 000 Kč za fyzickou osobou a pohledávka je soudně vymáhána a druhá pohledávka za právnickou osobou, která je také soudně vymáhána.

Za těchto předpokladů, lze tvořit k těmto pohledávkám opravné položky dle § 8a zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně. Opravné položky je možné tvořit dle pravidel uvedených ve výše zmíněném ustanovení až do 100% hodnoty pohledávky.
Dle ustanovení § 24 odstavec 2 písmeno y) zákona o daních z příjmů je možno pohledávku na základě rozhodnutí poplatníka odepsat. Odpis bude daňově relevantní až do výše vytvořené opravné položky.

Domnívám se však, že tazatel zaměnil termíny, a pohledávky nejsou vedeny v účetnictví, ale evidovány v daňové evidenci.
V tomto případě je situace poplatníka poněkud komplikovanější. U poplatníků vedoucí daňovou evidenci nejsou pohledávky v průběhu podnikání předmětem daně z příjmů. To vyplývá z ustanovení § 23 odstavec 1 kde je stanoveno, že základem daně je rozdíl příjmů a výdajů po určitých úpravách.
Jedna z těchto úprav je uvedena v § 23 odstavec 8. Zde je stanoveno, že poplatník vedoucí daňovou evidenci má povinnost zvýšit základ daně o hodnotu pohledávek ve zdaňovacím období, ve kterém ukončí podnikání. Toto ustanovení se nevztahuje na pohledávky uvedené v § 24 odstavec 2 písmeno y) zákona o daních z příjmů, tedy na pohledávky za dlužníkem:
• u něhož soud zamítl návrh na prohlášení konkursu nebo u něhož soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku a pohledávka byla poplatníkem přihlášena do konkursu a měla být vypořádána z konkursní podstaty,
• který je v konkurzním a vyrovnacím řízení na základě výsledků konkurzního a vyrovnacího řízení,
• který zemřel, a pohledávka nemohla být uspokojena ani vymáháním na dědicích dlužníka,
• který byl právnickou osobou a zanikl bez právního nástupce a věřitel nebyl s původním dlužníkem spojenou osobou
• na jehož majetek, ke kterému se daná pohledávka váže, je uplatňována veřejná dražba, a to na základě výsledků této dražby,
• jehož majetek, ke kterému se daná pohledávka váže, je postižen exekucí, a to na základě výsledků provedení této exekuce.
Jak je patrné z výše uvedených bodů, pohledávky tazatele nesplňují podmínky uvedené v § 24 odstavec 2 písmeno y). Z toho důvodu bude mít tazatel povinnost zvýšit o hodnotu pohledávek základ daně při ukončení podnikání.

Poplatník má ještě jinou možnost. A to před ukončením podnikání tuto pohledávku vyřadit ze svého obchodního majetku. Vyřazení pohledávky z obchodního majetku je však spojeno, s povinností vyloučit ze základu daně veškeré výdaje které souvisejí s touto pohledávkou. Vyloučení výdajů je spojeno s podáním dodatečného daňového přiznání za zdaňovací období ve kterém byly tyto výdaje uplatněny. Dovoluji si v této souvislosti upozornit, že tento postup není vždy státní správou akceptován.

Pohledávky je možno také postoupit. Jestliže se bude jednat o postoupení pohledávky mezi spojenými osobami (společníkem právnické osoby a touto právnickou osobou), je nutno sjednat cenu v úrovni ceny obvyklé. To znamená cenu jaká by byla sjednána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích.
Zdanitelným příjmem fyzické osoby vedoucí daňovou evidenci, by v tomto případě byla hodnota postupované pohledávky, bez ohledu na přijatou úhradu. Tato povinnost vychází z ustanovení § 23 odstavec 13 zákona o daních z příjmů.

Dle mého názoru by pro poplatníka bylo nejvýhodnější přejít z daňové evidence na vedení účetnictví. Pohledávky jednorázově nebo postupně během 9 let zahrnout do daňových výnosů a v účetnictví k těmto pohledávkám vytvořit opravné položky. Následný odpis pohledávky kryté opravnou položkou bude tak jak bylo již zmíněno daňově neutrální.