Stravné v roce 2007

Datum: 25.09.2006

Dotaz:

1) Jaké jsou změny v daňové uznatelnosti stravenek od 1. 1. 2007, konkrétně poskytujeme stravenky v hodnotě 90,- Kč
2) Jaká bude od 1.1. 2007 maximální hodnota stravenky, pokud zaměstnavatel nechce zaměstnavatel mít nedaňové náklady, tj. veškeré náklady musí být daňově uznatelné
3) Je možno poskytovat na jeden den stravné ve dvou stravenkách?

Odpověď:

Stravné do konce roku 2006
Daňovým nákladem jsou příspěvky na stravování, zajiš»ované prostřednictvím jiných subjektů, až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu.
Maximálně však do výše 70 % stravného při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin podle zvláštního právního předpisu.
Stravné při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin je dle zákona o cestovních náhradách stanoveno v rozmezí 58 Kč až 69 Kč.
Z uvedeného vyplývá, že pokud je hodnota stravenky 90 Kč, do daňových nákladů je možno uplatnit 55% tj. 49,5 Kč maximálně však do výše 70% z 69 Kč, tedy do 48,3 Kč.

Stravné v roce 2007
Od 1. 1. 2007 nabude účinnosti nový zákoník práce. V této souvislosti bude k 31.12.2006 zrušen zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách.
Sazby cestovních náhrad budou obsaženy přímo v zákoníku práce. Ten přináší větší smluvní volnost a pro podnikatelské subjekty stanovuje pouze minimální sazby stravného. Horní hranice není omezena.
Sazby stravného jsou omezeny pouze pro státní organizace. Pro ně je stravné stanoveno v určitém rozmezí, shodně jak to stanovuje zákon o cestovních náhradách do konce roku 2006.
Zákon o daních z příjmů bude od roku 2007 stanovovat, že daňová uznatelnost stavování, zajiš»ovaného prostřednictvím jiných subjektů se bude u podnikatelských i státních organizací řídit limity, které jsou zákoníkem práce stanoveny jen pro státní organizace.
Pro státní organizace bude 1.1. 2007 stanoven v zákoníku práce u pracovních cest jejichž délka trvá 5 – až 12 hodin limit stravného 58 Kč až 69 Kč. Tedy shodně jako je v současné době stanoven pro všechny subjekty v zákoně o cestovních náhradách. Z toho důvodu bude možno, stejně jako v roce 2006, u stravenky za 90 Kč, uplatnit do daňových nákladů 55% tj. 49,5 Kč maximálně však do výše 70% z 69 Kč, tedy do 48,3 Kč.
Aby měl zaměstnavatel daňové náklady v maximální možné výši, musel by zaměstnancům poskytovat stravenky v hodnotě 87,82 Kč.

Poskytování více než jedné stravenky
Jak již bylo výše uvedeno, daňovým nákladem je dle zákona o daních z příjmů příspěvek na stravování ve výši 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu, maximálně však do výše 70 % limitu stanoveného zákonem o cestovních náhradách. Ministerstvo financí k tomu v pokynu D 190 dodává, že za daňový výdaj lze považovat příspěvek na jedno hlavní jídlo v průběhu jedné pracovní směny s tím, že cenou hlavního jídla se rozumí cena jídla včetně poplatku za zprostředkování prodeje stravenek.
Pokud se týká hodnoty stravenek a jejich počtu poskytovaných zaměstnavatelem zaměstnancům při zajiš»ování závodního stravování prostřednictvím jiných subjektů, zaujímá Ministerstvo financí základní stanovisko, že pokud se zaměstnavatel rozhodl o zajiš»ování stravovacích poukázek v určité hodnotě v návaznosti na předpokládanou cenu jídla, měl by v této hodnotě být zajištěn i nákup těchto poukázek. Nemá své opodstatnění zajiš»ovat stravovací poukázky v nižších hodnotách a dávat je zaměstnancům ve větším počtu a umožňovat jejich využití ve více případech, než činí počet odpracovaných směn. Vznikají pak pochybnosti, zda jako daňový náklad je uplatňován skutečně příspěvek pouze na jedno hlavní jídlo nebo zda nad rámec ustanovení § 140 odst. 1 zákoníku práce není umožněno stravování vícekrát, než činí počet odpracovaných směn.
Dokazování oprávněnosti výše daňového nákladu ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona o daních z příjmů je při poskytování více stravovacích poukázek na jednu odpracovanou směnu složité. Nutno však podotknout, že se jedná pouze o stanovisko Ministerstva financí, nikoli o ustanovení obecně závazného platného právního předpisu. Jak je zřejmé ze shora uvedeného, zákonný text používá pojem "příspěvek na stravování", nikoli pojem "stravenka", aby bylo možné jednoznačně dovodit, že jedna stravenka musí vždy "pokrývat" celou cenu jednoho jídla na odpracovanou směnu. A shora citovaný Pokyn není obecně závazný platný právní předpis.
Vzhledem k uvedenému je tedy nutno konstatovat závěr, že podle platných právních předpisů upravujících financování závodního stravování v podnikatelské sféře není vyloučena možnost pro zaměstnavatele, aby poskytoval svým zaměstnancům v rámci zajiš»ovaného závodního stravování prostřednictvím jiných subjektů i více stravenek, než odpovídá odpracovaných směn.