Příspěvek na kupon MHD
Datum: 06.02.2006
Dotaz:
Obracím se na Vás s dotazem, jakou formou by bylo možno přispívat zaměstnancům na dopravu do zaměstnání s ohledem na novou úpravu zákona o dani z příjmů. Například přispívat 80% ceny ročního kupónu MHD????
Odpověď:
Zákon o daních z příjmu od 1.1.2006 uznává jako daňový výdaj společnosti v ustanovení § 24 odstavec 2 písmeno zg) náklady na dopravu zaměstnanců do a ze zaměstnání. Zákon však stanovuje podmínku, že se musí jednat přepravu zajiš»ovanou zaměstnavatelem dopravními prostředky pro předpravu deseti a více osob.
Další podmínkou je, že dopravní prostředky musí být:
• ve vlastnictví zaměstnavatele
nebo
• pronajaté zaměstnavatele
nebo
• ve vlastnictví smluvního přepravce
Zákonodárci při tvorbě tohoto ustanovení však zapomněli, že každé plnění, které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci je nutno posuzovat nejen z pohledu daňových nákladů zaměstnavatele, ale i z pohledu zdanění příjmu zaměstnance.
V současné době není nepeněžní příjem spočívající v hodnotě dopravy do a ze zaměstnání osvobozen od daně z příjmu ze závislé činnosti a bude u zaměstnanců předmětem zdanění.
A nyní k poskytování příspěvku na nákup kuponu na MHD. Uvedené řešení, poskytování kompenzace nepovažuji za vhodné, nebo» příspěvek poskytovaný na kupon MHD není zajištěním dopravy zaměstnanců dopravním prostředkem zaměstnavatele a dopravní podnik není ani smluvním přepravcem vaší společnosti. Takto vyplacené částky by byly na straně společnosti daňově neuznatelným nákladem a na straně zaměstnance by se jednalo o zdanitelný příjem zahrnovaný do vyměřovacích základů pro zdravotní i sociální pojištění.
Zákon o daních z příjmů v § 6 odstavec 3) stanovuje, že příjmem ze závislé činnosti se rozumějí příjmy pravidelné nebo jednorázové bez ohledu na to zda:
• je na ně právní nárok či nikoli
• je od zaměstnavatele dostává zaměstnanec nebo osoba, na kterou přešlo příslušné právo
• jsou vypláceny nebo připisovány k dobru anebo spočívají v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance, kteří jsou poplatníky z příjmů ze závislé činnosti.
Příjmy, které jsou osvobozeny a nebo nejsou předmětem daně u zaměstnanců jsou v § 6 taxativně vyjmenovány.
V ustanovení § 6 odstavec 7 písmeno a) je uvedeno, že předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené zákonem č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách.
Náhrady cestovních výdajů
Podle § 19 zákona o cestovních náhradách lze cestovní náhrady podle tohoto zákona paušalizovat. Při výpočtu paušální částky vychází zaměstnavatel z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování náhrad zaměstnanci nebo skupině zaměstnanců. Pokud se změní podmínky, za nichž byla paušální částka stanovena, je zaměstnavatel povinen tuto částku přezkoumat a upravit.
Pokud není zaměstnavatelem stanovena pro úhradu těchto výdajů zaměstnanci paušální náhrada podle § 19 citovaného zákona, hradí se tento vzniklý výdaj zaměstnanci na základě evidence pracovních cest za kalendářní měsíc s uvedením data cesty, místa kam byla cesta vykonána a výše výdajů, schválené zaměstnavatelem. Podle ustanoveni § 20 druhé věty citovaného zákona není třeba vzniklé výdaje za jízdné městskou hromadnou dopravou při pracovních cestách v tuzemsku dokládat jízdenkami.
Zákon o cestovních náhradách umožňuje stanovit paušální náhradu výdajů za městskou hromadnou dopravu při pracovních cestách, neumožňuje však přiznávat příspěvek na sí»ovou jízdenku na městskou hromadnou dopravu. Z tohoto důvodu bude jakákoliv jiná forma úhrady výdajů za městskou hromadnou dopravu v rámci paušalizace při pracovních cestách, než paušální náhrada, správcem daně klasifikována jako neoprávněně vyplacená náhrada.
Pokud zaměstnavatel svému zaměstnanci zakoupí celoroční jízdenku, jedná se na straně zaměstnavatele o nedaňový výdaj. Na straně zaměstnance se pak jedná o příjem, který je připočitatelný ke mzdě zaměstnance, a podléhá zdanění v rámci § 6 zákona o daních z přijmu, ve znění pozdějších předpisů. Na zakoupení celoroční jízdenky zaměstnavatelem se totiž v tomto případě nevztahuje úst. § 6 odst. 9 písm. f) zákona o daních z přijmu, které zakládá osvobození přijmu plynoucího ze zvýhodnění poskytovaných zaměstnavatelem provozujícím veřejnou dopravu osob svým zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům ve formě bezplatných nebo zlevněných jízdenek.
Závěr:
Doporučuji vyplácet zaměstnancům jinou formu nepeněžního plnění jako například nepeněžní plnění ze zisku po zdanění dle § 6 odstavec 9 písmeno d) zákona o daních z příjmů ve formě možnosti používat:
• rekreační
• zdravotnická
• vzdělávací zařízení
• předškolní zařízení
• závodní knihovny
• tělovýchovná
• sportovní zařízení
nebo ve formě příspěvku
• na kulturní pořady a sportovní akce
jde-li však o poskytnutí rekreace včetně zájezdů, je u zaměstnance z hodnoty nepeněžního plnění od daně osvobozena v úhrnu nejvýše částka 20 000 Kč za kalendářní rok.
Dle tohoto ustanovení se jako plnění zaměstnavatele zaměstnanci se posuzuje i plnění poskytnuté pro rodinné příslušníky zaměstnance.