Na seznam dotazů

Název dotazu: DPH a spediční služby
Zadáno: 16.12.2004 22:32
Otázka: Naše firma – předmět podnikání zasilatelství, se zabývá vytěžováním aut a zprostředkovává přepravu zboží. Žádám o vyjádření, zda je správné toto účtování z hlediska DPH.
A - česká firma, která zprostředkovává přepravu zboží
B - firma, která si objednává přepravu zboží
C - firma, která provádí přepravu zboží
Případ č. 1 - český zákazník, český přepravce
Firma B - česká objedná u firmy A přepravu zboží po EU. Firma C - česká provede přepravu a vyúčtuje firmě A 10 000 Kč+19 % DPH. Na přiznání k DPH se tato faktura uvede na ř. 310.
Firma A vyfakturuje firmě B přepravu ve výši 11 000 Kč + 19 % DPH. Na přiznání k DPH se tato faktura uvede na ř. 210.
Případ č. 2 - český zákazník, přepravce ze státu EU
Firma B - česká, objedná u firmy A přepravu zboží po EU.
Firma C - člen EU, provede přepravu a vyúčtuje firmě A 10 000 Kč bez DPH. Tato faktura se na přiznání k DPH dodaní 19 % DPH a uvede na ř. 230 + 330.
Firma A vyúčtuje firmě B 11 000 Kč+19 % DPH. Tato faktura se na přiznání k DPH uvede na ř. 210.
Případ č. 3 - zákazník ze státu EU, přepravce ze státu EU
Firma B - člen EU objedná u firmy A přepravu zboží po EU.
Firma C - člen EU provede přepravu a vyúčtuje 10 000 Kč bez DPH firmě A. Tato faktura se na přiznání k DPH dodaní 19 % a uvede na ř. 230 + 330.
Firma A vyúčtuje firmě B - člen EU 11 000 Kč bez DPH. Tato faktura se uvede v přiznání k DPH na ř. 510.
Případ č. 4 - český zákazník, český přepravce - přeprava do třetí země
Firma B - česká, si objedná u firmy A přepravu zboží do 3. země
Firma C - česká, provede přepravu zboží do 3. země a vyúčtuje 10 000 Kč bez DPH firmě A. V přiznání k DPH se tato faktura neuvádí.
Firma A vyfakturuje firmě B 12 000 Kč bez DPH. V přiznání k DPH se tato částka uvede na ř. 510.
Případ č. 5 - zákazník ze státu EU, přepravce český
Firma B z EU objedná u firmy A přepravu zboží po EU.
Firma C - česká, provede přepravu zboží a vyfakturuje 10 000 Kč + 19 % DPH firmě A. V přiznání k DPH se tato faktura uvede na ř. 310.
Firma A vyúčtuje firmě B z EU 11 000 Kč bez DPH. Tato faktura se v přiznání k DPH uvede na ř. 510.
... a ještě jeden dotaz na závěr: může podnikatel FO, která vede daňovou evidenci používat při účtování zahraničních faktur stálý kurs, který si sama určí, např. kurs k 2. 1. 2004 dle ČNB a účtovat tak po celý rok?
Odpověď: Dle § 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty jsou předmětem daně služby s místem plnění v tuzemsku. Z tohoto důvodu je velice důležité, pro určení režimu DPH, znát místo plnění poskytované služby. U přepravních služeb je místo plnění stanoveno dle § 10 odstavec 2 zákona o DPH.

U vnitrostátní přepravy je místo plnění území toho státu ve kterém se přeprava uskutečňuje.

U přepravy zboží mezi členskými státy EU je místo plnění, místo zahájení přepravy. Protože by bylo pro přepravce velice obtížné registrovat se k dani ve všech státech EU ve kterých zahájí přepravu, stanovuje zákon o DPH ještě druhé pravidlo:
Jestliže je však přeprava zboží mezi členskými státy poskytnuta pro osobu registrovanou k dani v jiném členském státě, než ve kterém je zahájena přeprava, považuje se za místo plnění území členského státu, který vydal daňové identifikační číslo, které tato osoba poskytla pro poskytnutí této služby.
Dále je ještě nutné uvést, že na režim daně z přidané hodnoty nemá vliv, zda plátce poskytuje přepravu sám, nebo zda přepravní výkon nakupuje od subdodavatele.

Případ č. 1
Tuzemský plátce daně poskytuje přepravu zboží mezi členskými státy EU pro jiného tuzemského plátce.
Místem plnění bude podle § 10 odstavec 2 třetí věta tuzemsko, tedy stát který vydal DIČ plátci, kterému je přepravní služba poskytnuta. V tuzemsku podléhá přepravní služba DPH ve výši 19% a na daňovém přiznání bude přeprava uvedena mezi tuzemská uskutečněná plnění na řádku č. 210.
Dle stejného pravidla bude místo přijatého plnění (nakoupená přepravní služba od přepravce) v tuzemsku, neboť příjemcem služby je spediční služba registrovaná k dani v tuzemsku. Z tohoto důvodu bude odpočet daně uplatňován na řádku č. 310 daňového přiznání.

Pokud by se nejednalo o přepravu zboží mezi členskými státy, ale přepravní výkon by byl prováděn pouze na území jednoho členského státu, místo plnění by bylo v tomto členském státu a přepravce i spedice by se dle práva tohoto státu musela zaregistrovat k dani a odvádět DPH v tomto státu.

Případ č. 2
Spedice nakoupí přepravní službu od osoby registrované v jiném členském státu EU. V daném případě se bude postupovat dle stejných pravidel, jako v případě č. 1. Místem plnění bude dle § 10 odstavec 2 třetí věta tuzemsko, tedy stát ve kterém je spedice registrována k dani. Vzhledem k tomu, že by pro přepravce z jiného čl. státu bylo obtížné přiznávat daň z této služby v České republice, stanovuje zákon tuto povinnost plátci, pro kterého je služba poskytnuta, tedy spedici. Spedice daň přizná ve svém daňovém přiznání na řádcích č. 230 a č. 330.

Spedice poskytuje přepravní službu tuzemskému plátci, z tohoto důvodu je místo plnění v tuzemsku, viz případ č. 1.

Případ č. 3
Spedice nakoupí přepravní službu od přepravce z EU, spedice přizná daň ve svém daňovém přiznání viz případ č. 2

Spedice přepravní službu dále poskytne osobě registrované k dani v jiném čl. státu. Místem plnění bude stát, ve kterém je zákazník registrován k dani. Z tohoto důvodu spedice vyúčtuje tuto službu bez tuzemské daně. Daň bude povinen přiznat zákazník.
Spedice uvede hodnotu přepravní služby pouze na řádek č. 510 daňového přiznání. Pro uvedení hodnoty poskytnuté služby do jiného čl. státu, neobsahuje daňové přiznání, narozdíl od dodání zboží do jiného čl. státu samostatný řádek.

Případ č. 4
Přeprava při vývozu do třetích zemí mimo EU. Přeprava při vývozu je od daně z přidané hodnoty osvobozena vždy, bez ohledu na to pro koho je uskutečňována. Nezáleží na sděleném DIČ.
Podmínkou osvobození je prokázání správci daně, že se přeprava při vývozu uskutečnila.

Důkazním prostředek spedice může být:
• kopie přepravního dokladu potvrzený výstupním pohraničním celním úřadem EU
• smlouva s přepravcem o zajištění přepravy
• smlouva s objednatelem o zajištění přepravy
• jiné důkazní prostředky (zákon nestanoví konkrétně)

Hodnotu přepravní služby plátce uvede na daňovém přiznání v řádku č. 440, jako plnění osvobozené s nárokem na odpočet daně, a současně v souhrnném řádku č. 510

Hodnota nakoupené a od daně osvobozené služby se na daňové přiznání neuvádí.

Případ č. 5
Spedice nakoupí přepravní službu od tuzemského přepravce a přepravní výkon je poskytnut osobě registrované k dani v jiném čl. státu.
Nakoupená služba bude podléhat dani v tuzemsku (spedice je registrová k dani v ČR) viz. případ č. 1.
Spedice službu vyúčtuje jako osvobozenou od daně v tuzemsku a daň bude mít povinnost přiznat zákazník v zemi své registrace, viz případ č. 3.



Daňová evidence a cizí měny

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů stanovuje v § 38 odstavec 1, že pro daňové účely, se používají kursy devizového trhu vyhlášené Českou národní bankou uplatňované v účetnictví poplatníků. Účetnictvím se od 1.1.2004 rozumí pouze podvojné účetnictví. Poplatníci, kteří vedou daňovou evidenci jsou povinni používat dle § 38 odstavec 1 jednotný kurs. Tento kurs se stanoví jako průměr směnného kursu stanoveného Českou národní bankou poslední den každého měsíce zdaňovacího období. Jednotný kurs vyhlašuje Ministerstvo financí ve finančním zpravodaji vždy v lednu za uplynulý rok.
Postup kdy poplatník používá jiný, než jednotný kurs je v roce 2004 nesprávný. Novela zákona o daních z příjmů by od 1.1.2005 měla používání kursu ČNB opět umožnit.