Na seznam dotazů

Název dotazu: Změna ve zdaňování solárních elektráren od roku 2016
Zadáno: 10.1.2017 16:11
Otázka: V roce 2016 došlo ke změně účtování a zdaňování fotovoltaických elektráren.
Příjmy z fotovoltaických elektráren o výkonu do 10 kW se již nebudou zdaňovat dle § 7, ale dle § 10.
V roce 2016 si mohu vybrat, že budu zdaňovat dle § 7 nebo dle § 10. Zajímalo by mě, zda si mohu takto vybrat i v roce 2017 a následujících letech, nebo zda od 2017 musím povinně přejít na § 10.
Dále nevím, zda lze uplatnit v § 10 odpisy či jiné výdaje? A co mají udělat majitelé fotovoltaických elektráren, plátci DPH, kteří si uplatnili odpočet DPH při pořízení fotovoltaických elektráren?
Budou muset ukončit registraci k DPH a vracet poměrnou část odpočtu DPH z pořízení FVE?
Pokud by se musela poměrná část odpočtu vracet, považuje se FVE za movitý (sledování 5 let) či nemovitý majetek (sledování 10 let). A týkají se změny i fotovoltaických elektráren, které byly uvedeny do provozu před rokem 2016?
Odpověď: Kategorie ostatních příjmů je definována v zákoně o daních z příjmů v § 10:
Ostatními příjmy jsou mimo jiné příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného nájmu movitých věcí, včetně příjmů ze zemědělské výroby a lesního a vodního hospodářství, které nejsou provozovány podnikatelem.
S účinností od 1.5.2016 byl § 10 odstavec 1) písmeno a) doplněn novelou č. 125/2016 Sb., o příjmy z provozu výroben elektřiny, ke kterému není vyžadována licence udělovaná Energetickým regulačním úřadem.
Uvedenou novelou došlo k přeřazení příjmů malých fotovoltaických elektráren z kategorie příjmů z podnikání do kategorie ostatních příjmů. Zákon 125/2016 Sb., ve svých přechodných ustanoveních umožňuje použít starou úpravu ještě pro celý rok 2016. V roce 2016 budou tedy možné obě dvě varianty zdanění a jejich volba záleží na rozhodnutí poplatníka. Od zdaňovacího období 2017 bude možné příjmy z malých fotovoltaických elektráren zdaňovat pouze jako ostatní příjem dle § 10.
Zásadní rozdíl mezi kategorií příjmů z podnikání a ostatních příjmů je v uplatnění odpisů. U příjmů dle § 10 není možné majetek odepisovat.
Přeřazení z §7 na §10 se týká pouze daně z příjmů. Zákon o dani z přidané hodnoty žádné speciální ustanovení pro výrobce elektrické energie nemá. Daňovým subjektem u DPH je osoba povinná k dani, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, přičemž ekonomickou činností se mimo jiné rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby. Pro správné rozhodnutí zda příjmy podléhají DPH je tedy důležité znát konkrétní podmínky dané elektrárny. Tazatel pouze uvádí, že se jedná o solární elektrárnu bez nutnosti licence. Podle § 3 odstavec 3) energetického zákona č. 458/2000 Sb., není licence ERÚ pro výrobu elektřiny zapotřebí pro provoz výrobny elektřiny určené pro vlastní spotřebu s instalovaným výkonem do 10 kW, a to přesto, že je taková výrobna připojena k distribuční soustavě. Jedinou podmínkou zákona je, že ve stejném odběrném místě nesmí být připojena jiná výrobna, provozovaná pod licencí.
Výroba elektrické energie pro vlastní spotřebu není ekonomickou činností a proto nebude dani z přidané hodnoty podléhat.
Plátce DPH má povinnost při ukončení činnosti vrátit poměrnou část odpočtu. Lhůta 5 nebo 10 let pro vrácení odpočtu závisí na provedení elektrárny. Samostatně stojící elektrárna je zcela jistě movitým majetkem. Pokud panely nahrazují střešní krytinu budovy, jsou její součástí a budou nemovitým majetkem. Posouzení záleží na konkrétním provedení.